Další den ráno nás vzbudila výborná snídaně. Na stole ležel
banánový chleba, do kterého jsme se okamžitě zamilovaly! Ještě ten den jsme šly
do obchodu a koupily si ho znovu. Vlastně jsme si ho kupovaly každý den na
snídani až do konce našeho pobytu tady v Dauinu. Doufáme, že ho na našich
cestách ještě někde potkáme.
 |
| Banánový chleba |
Ráno jsme neměly co na práci, a tak jsme si řekly, že
zkusíme zajít do vedlejšího resortu, okoupat se v bazénu. Zkušenosti se vstupem
do prostor hotelu měly naši spolužijící různé. Někdo se tam válel celý den
zadarmo, někdo musel platit 100Kč za vstup. Vzaly jsme si ručníky, peníze a
vyrazily.
Vypadalo to, že nám to vyjde, dostaly jsme u vstupu kartičku
návštěva a pokračovaly směrem k bazénu. Zasedly jsme k bazénovému baru a mrkly
do jídelního lístku. Ceny byly na místní poměry opravdu vysoké. Zvolily jsme
proto pouze soft drink a těšily se na hupsnutí do bazénu. Barmanka nám drinky
pěkně připravila, a když nám je podávala, jen tak mimochodem se zmínila, že
hosti, kteří nejsou ubytovaní v resortu, nesmí do bazénu. Fajn, řekly jsme si,
aspoň budeme okupovat jejich lehátkovou část, která vypadala velmi pohodlně.
Zalehly jsme s drinky do měkoučkých podušek a chvíli odpočívaly
v pravém ráji. Už to vypadalo, že snad
usneme, když v tom jsme spatřily barmanku někam odcházet. To byla naše šance! Bleskově
jsme si vysvlíkly trička a hupsly do bazénu:). Rychle jsme se osvěžily a zase
zalehly do našich pohodlných pozic. Pravda, trošku jsme jim to tam zamokřily,
ale co, to uschne.
Odpoledne byl v plánu výlet k horkým pramenům a vodopádu, na to jsme se moc
těšily. Na motorkách jsme vyrazili skoro celá naše skupinka, klasicky na
"filipino style" ve třech na jedné motorce. Už nám to ani nepřijde
divné, máme s Jančou už natrénované, jak si to stísněné cestování udělat
příjemné:).
Cesta tam měla trvat tak dvacet minut, ale zdá se, že
Filipínci nejsou příliš dobří odhadci času. Stoupaly jsme výš a výš až pomalu začínalo být chladno, jak jsme vysoko. Doufaly
jsme, že ty prameny budou opravdu hodně horké. Dorazili jsme na
"parkoviště" a čekala nás pěší stezka k pramenům. Klikatá cestička
vedla džunglí hluboko dolů.
Dorazili jsme do místa, kde byly čtyři „bazénky“, do kterých
se napouštěla voda. Funkční byl zrovna jen jeden, ale všichni jsme se do něj
pohodlně vlezli. Jelikož teplá voda vyvěrá ze sopky, tak je opravdu hodně hodně
horká. Proto je do bazénku vpouštěna ještě studená voda z hadice, aby bylo
vůbec možné do vody vstoupit. Chvíli jsme se napařovali, ale nedalo se vevnitř
vydržet celou dobu.
Pár metrů od bazénků byla sopečná jeskyně, ze které si
místní Filipínky vybírají žlutě zbarvené bahýnko (od síry, která všude zapáchá)
a plácají ho na sebe. Prý to pomáhá odstraňovat tuk z těla. To jsme bohužel na
vlastní kůži nevyzkoušely, protože jsme viděly, jak to bahno ze sebe horko
těžko sundávají.
Něco přes hodinku jsme se koupali a dokonale prohřátí vyrazili
na cestu zpět, už se pomalu stmívalo… A naší (mírně) přetížené motorce
nesvítilo světlo – přední vůbec a zadní občas, takže jsme po cestě plné děr a
kamenů jeli hodně pomalu, ale měly jsme výborného řidiče, takže jsme nakonec v pohodě
dorazili i po tmě.
Další den patřil, jak jinak, opět potápění a koupání se. Vyrazilo se potápět na celý den do vzdálenější oblasti. Zase jsme celá skupinka posedali na motorky a uháněli na pláž.
 |
| Námi zabraná pláž |
Mezitím, co se ostatní potápěly, polehávaly jsme a koupaly se
v moři. Jelikož v plánu bylo strávit na tomto místě celý den, vzali jsme
s sebou i věci na oběd. V plánu bylo pogrilovat maso na pláži a
k tomu rýže. Hoši rozdělali oheň z kokosových ořechů a položili na
uhlíky grilovací mřížku. Maso se nám příliš nezamlouvalo, a tak jsme si
musely vystačit se suchou rýží, ke které jsme přikusovaly toustový chleba. Není
to nejlepší kombinace, ale když je hlad, zvládneme už pomalu všechno nemasového
charakteruJ.
Náš Filipínský kamarád pak objevil v moři semeniště škeblí a
začal je sbírat do sáčku. Začaly jsme se lehce obávat, že je dostaneme na
večeři. Naštěstí tomu tak nebylo. Napůl vegetariánský německý pár uvařil pro
všechny špagety s rajčaty a chilli, po kterých Janči nebylo úplně fajn,
ale rozdýchala to. Koupily jsme si kolu, která to zneutralizovala, a už jí zas
bylo do zpěvu.
Večer přinesli místní na ochutnání kokosové víno. Vypadalo
to hodně podezřele, ale vyzkoušely jsme to. Něco tak nedobrého jsme hodně
dlouho nepily J.
Chutnalo to nakysle, skoro jak zkažený burčák. Nechápaly jsme, jak této
tekutiny můžou za večer vypít několik litrů.
 |
| Kokosové víno |
Žádné komentáře:
Okomentovat