Velké farmářky

První noc na farmě byla krušná. I přes to, že naše ležení bylo celkem pohodlné, se nám nespalo moc dobře. Usnuly jsme až po půlnoci a budily jsme se po cca 20 minutách. Po páté hodině ráno nám ještě udělaly budíček husy, které vydávaly zvuky, jak když je na nože berou. Vstávaly jsme v půl 7, protože se mělo v 7 vyrazit pracovat. Byl parný den, tudíž se pracuje brzy ráno a pak až pozdě odpoledne. Místo v 7 jsme však vyrazili v půl 9, protože jsme ještě čekali na místní domorodce, které Rizal zaměstnává.

Když oba dorazili, vydali jsme se k místu, kde jsme měli pracovat. Pro dnešní den bylo naším úkolem kopat rybník. Práce moc od ruky nešla, protože jsme měli k dispozici jen polorozbité nástroje a bylo hrozné vedro. Zuzka navíc měla úraz od kovové násady a šla si ho na farmu ošetřit. Když se vrátila za ostatními pracanty, naskytla se možnost, svést se na carabao – vodním buvolovi.

Jackfruit

Ještě než jsme se před polednem všichni vraceli na farmu, našli jsme zralé plody jackfruit, které jsme ochutnávali, ale Zuzce už nebylo moc dobře. Vypadalo to, že má i horečku, tak jsme ji uložili do postele a nechali odpočívat. Janča šla odpoledne ještě pracovat, ale když se vrátila, tak už jí také nebylo dobře. Takže odpoledne jsme ulehly obě. Chvilku jsme spaly a pořád se o nás někdo staral, jestli něco nepotřebujeme. My jsme si ale vystačily s vodou a stulené ve spacáku. Večer nám Rizal sdělil, že odjíždí do města a že zítra (v sobotu) máme ještě odpočívat, že přijede až večer, nebo dokonce až v neděli. Slíbil ale, že za chvilku se vrátí Mak, který nám bude neustále k dispozici. Na nějakou dobu jsme tedy zůstaly samy uprostřed džungle, ale během pár hodin jsme obě usnuly…

V noci jsme se obě budily, jako každou noc zde, ale měly jsme ještě celý následující den na odpočinek, takže nám to tolik nevadilo. V sobotu jsme byly rády, že už je nám lépe, ale nebyla to žádná hitparáda, takže jsme skutečně celý den jen ležely. Mak pro nás něco uvařil, ale ani jedna z nás nebyly schopná místní speciality sníst. Naštěstí už se nám nedělalo z představy jídla ještě hůř od žaludku, tak jsme si aspoň představovaly, jak bychom si daly čerstvý rohlíček a jiné dobrůtky J. Celý den jsme strávily napůl malátné a napůl spící a doufaly jsme, že už nám bude následující den úplně dobře.

Následující den ráno jsme se obě přesunuly do kuchyně, protože Mak ohlašoval, že je připravená snídaně. Ale než jsme se tam dostaly, byl už pryč, a místo něj byl v kuchyni Antony, který nám měl pomoct, kdybychom něco potřebovaly, než se Mak vrátí z obchodu. Pečovali tam o nás svědomitě, to se musí nechat J. Mak se vrátil a přinesl všechno, co jsme byly v době nemoci schopné pozřít - kuřecí nudlové polévky a asi tak 10 kousků "chleba" (takové nasládlé houstičky), abychom náhodou neměly hlad. 

Mak byl moc hodný (ostatně jako všichni na farmě), ale velmi plachý. Rizal nám říkal, že se stydí mluvit s holkama, takže proto nebylo úplně snadné ho potkat. Takže velmi oceňujeme to, jak se o nás staral a je nám jasné, jak pro něj muselo být těžké, když nás dostal na starost. Každopádně nakonec se nám ho podařilo "přemluvit", aby si s námi udělal alespoň jednu fotku J