Legazpi

Tak jsme přistály v naší cílové destinaci, v Legazpi. Už jak jsme přistávaly, tak jsme viděly z okýnka, jak se ohýbají stromy pod náporem větru a deště. To máme ale pěkné přivítání, řekly jsme si. Při výstupu z letadla už byly pro každého cestujícího připravené deštníky, takže na nás nepadla ani kapka. Letiště bylo maličké a nebylo tam zhola nic, takže jsme jen prošly skrz budovu a byly jsme volné :). 

Pár dní dopředu jsme psaly do našeho hotelu, aby pro nás přijeli na letiště. Nebyly jsme si ale jisté, zda naši zprávu dostali, nikdo nám z hotelu neodpovídal. Proto nás mile překvapilo, když jsme před letištěm uviděly stát Filipínce s cedulkou s názvem našeho hotelu. Hned jsme k němu popoběhly, posadil nás do auta a už jsme uháněly k našemu hotelu. Byly jsme nadšené, jak to šlo jak po másle. Filipínci si s dopravou moc hlavu nelámou. Kdo první zatroubí, ten jede:). Nějaká přednost zprava nebo pouštění chodců na přechodu jim nic moc neříká. Asi po pěti minutách cesty měl řidič telefon a pak nám řekl, že se ještě musíme pro někoho vrátit na letiště. V tu chvíli nám došlo, že tam zřejmě nepřijel přímo pro nás. A bylo tomu tak. Vyzvedli jsme tedy ještě Švéda, který měl odvoz předem domluveny a zaplacený. Teď už jsme opravdu dojely až do místa určení, do hotelu Embarcadero. A úplně zadarmo :).

Po cestě nám hodně vyhládlo, takže jsme se odvážily zkusit Chicken Chao (v podstatě jako kuřecí rizoto) v místním stánečku za necelých dvacet korun. Všichni nás před naší cestou varovali, že je v asijských zemích běžně zaměňováno kuřecí maso za psí. Takže jsme pečlivě překontrolovaly každý kousek „kuřete“. Chutnalo ale velmi dobře, takže jsme se vzájemně přesvědčovaly, že to kuře určitě musí být!

Hotel leží hned u přístavu, takže jsme konečně viděly oceán. Ubytovaly jsme se v malém pokoji „kajutce“ bez oken. Na fotkách vypadal mnohem lépe, no ale základní předpoklady splňoval. Co měl pokoj ušetřené na prostoru, to dohnal na televizi. Měla nejméně sedmdesát programůJ. No ale nakonec se nám tolik kanálů hodilo, nemohly jsme usnout kvůli posunu času. Na další den hlásili opět déšť, takže vůbec nevadilo, že jsme si pěkně přispaly. Odpoledne už vysvitlo sluníčko a tak jsme vyrazily samy do města. To nejzajímavější z toho, co jsme viděly, můžete vidět v našem videu.

Blondies on the road v Legazpi :) 

Příště se můžete těšit na zážitky z farmy! :)

PS: Omlouváme se za kvalitu, nějak nám tu zlobí technika :)