Kuala Lumpur a Bali

Na Malajsii jsme měly jen 4 dny a tak jsme se je rozhodly strávit v Kuala Lumpur, nemá moc smysl někam předjíždět a navíc je tu toho dost k vidění.

Hned další ráno jsme vyrazily na Batu Caves. Jeskyně a před ní stojící obrovský budha jsou velmi navštěvovanou památkou. Že ale bude vlak tak plný až na konečnou (zastávka u Batu Caves) jsme nečekaly. S hromadou lidí jsme se hrnuly ven z metra, do schodů i do jeskyní. Naštěstí je jeskyně obrovská, tam se davy rozprostřely a my si to mohly patřičně užít. Před vstupem jsme na sebe ještě hodily dlouhé kalhoty, jinak by nás dovnitř nepustili. Batu Caves jsou známé taky opicemi, která tam žijí. Všude pobíhají a snaží se vyloudit na turistech kousek něčeho k jídlu.

Batu Caves

Návštěva Petronas Twin Towers, snad nejznámějšího objektu v Kuala, nesměla chybět, obešly jsme ho kolem dokola a nafotily snad ze všech stran. Nahoru jsme se bohužel nedostaly, lístek je hodně drahý a navíc je nutno ho rezervovat dopředu, bývá tam velký nával. Druhá největší věž s výhledem na celé město KL Tower nebyla daleko a tak jsme to k ní vzaly procházkou. Byla ale taky pěkně drahá, takže jsme ji omrkly jen zespodu a podívaly se v kino sále na konstruktážní video, jak celou věž stihly postavit jen za 4 měsíce. Pak už se blížila klasická pršící hodinka a tak byl čas vyrazit zpět do hostelu. Zase jsme to nestihly úplně včas a trošku zmokly :).

Petronas Twin Towers

Petronas Twin Towers

Park před Petronas Twin Towers

KL Tower

Další den ráno jsme vyrazily do parku, který je nedaleko. Měly jsme na park sice celé dopoledne, ale je tak obrovský, že jsme stihly navštívit jen několik zajímavostí jako například jelení park, kde byl pouze jeden jelen. Schválně, kdo z vás najde na fotce níže jelena?:)

Fotka s jelenem

Odpoledne měla Zuzka sraz s kamarády z Malajsie, kteří v Kuala Lumpur žijí, a Janča vyrazila do nákupního centra. Zuzka se podívala do místního marketu a taky ochutnala pravé indické jídlo. Nechyběla ani sladká placka s ořechy, což je místní specialita. Bylo to vynikající.

Pak už nás čekalo zase balení a přejezd na letiště, odkud nám to letí do Indonésie, konkrétně na Bali. Na letišti jsme se připojily na wi-fi a s hrůzou zjistily, že nám zrušily ubytování, protože jsme na místo nedorazily včas. My si ale právě tento hotel vybraly zejména kvůli tomu, že byl možný pozdní check-in. Také jsme do hotelu psali mail, aby věděli, kdy přesně dorazíme. Evidentně to ale nebrali v potaz a náš pokoj dali někomu jinému. Vůbec se nám to nelíbilo a tak jsme do ubytování zavolali. Recepční nám po telefonu opakovala jen to, co jsme se dočetly z jejího mailu. Nicméně nám nabídla variantu ubytovat se na první noc u nich v nějakém malém pokojíčku za nižší cenu a další den už bude volný náš původní pokoj. Souhlasily jsme, jednu noc zvládneme a ještě něco málo ušetříme. Také nám nabídla odvoz z letiště (samozřejmě za poplatek), takže jsme nakonec sfoukly dvě mouchy jednou ranou. Napsaly jsme jim ještě číslo letu a jméno, abychom se na letišti rychle našli.

Letecká společnost Malindo Air nás velmi mile překvapila. Dostaly jsme deky a polštáře, navíc v sedadlech byla zabudovaná obrazovka, takže jsme si cestu zpříjemnily koukáním na filmy nebo hraním her a také jsme dostaly teplé jídlo. Tříhodinový let utekl jak nic.

Po příletu na balijské letiště to byla sranda. V příletové hale čekalo několik desítek Balijců s cedulkami svých klientů, na které čekali. Když jsme kolem nich procházely, natahovaly ruce s nápisy a povolávaly na nás, zda nepatříme právě jim. Šly jsme několikrát tam i zpět, ale naše jména nebo název hotelu jsme bohužel nikde neviděly. Chvíli jsme tam čekaly, mezitím vybraly peníze…ale pořád nic, a tak jsme vyrazily ven.

Jakmile jsme vylezly z budovy, hned jsme uviděly cedulku s naším jménem. Nasadili nás do auta a do 40 minut jsme byly v hostelu.

Recepční nám nejprve ukázala jeden pokoj úplně nahoře na takové jakoby terase. Bylo to tam strašidelné a navíc postel maximálně pro jednoho člověka, jestli vůbec. Pak nás zavedla úplně dolů, kde to vypadalo, že někdo normálně bydlí. V poličkách byly osobní věci, skříně byly plné apod. Tady byla ale postel obrovská a navíc i klima, takže jsme neváhaly a vzaly pokoj číslo dvě. Jak se nakonec ukázalo, zřejmě v tomto pokoji přebývá právě recepční, jelikož jakmile nás ubytovala, vzala si peřinu s polštářem a odcházela pryč. Už byla noc a tak jsme taky zalehly.

Další ráno jsme čekaly, než se náš objednaný pokoj uvolní. Jak jsme se dovtípily, opravdu prodaly náš pokoj na tu jednu noc za dráž jiné turistce. Darebáci. Trošku nás mrzí, že jsme pokoj pořádně nevyfotily, jelikož tento hotel má údajně 5 hvězdiček. Balijské měřítko je holt dost jiné, každopádně můžeme říct, že si nedovedeme představit, jak by vypadal hotel s jednou hvězdou. V takovém bychom bydlet vážně nechtěly. Snídaně, kterou jsme měly v ceně, byla také velmi zajímavá. Na stole ležel balík toustového chleba a čokoládový topping.

Na Bali nám to celkově moc nevyšlo, Zuzka dostala zánět do obou uší, takže se nemohla pořádně koupat, Janču zase pokousaly štěnice, na které dostala alergii. Tím pádem jsme spoustu času jen proležely na pokoji.

Na balijskou pláž jsme se ale zašly podívat, bydlely jsme nedaleko. Pláž měla tmavý písek, jako většina pláži tady a i když jsme o velkých vlnách věděly, překvapilo nás, jak jsou obrovské a jakou mají sílu. Díky vlnám byl ve vodě nespočet surfařů a tak jsme z lehátek pozorovaly, jak jim to jde. Samozřejmě jsme se taky okoupaly, Zuzka jenom po pás a se špuntama v uších, Janča naopak skákala do vln, co to jen šlo.

První dny na Bali byly koupací a pak jsme se přesunuly do středu ostrova do města Ubud. Ubytovaly jsme se v hostelu, který má pokoje schované v zahradách, prostředí bylo moc příjemné.

Trošku nás zarazila a zároveň pobavila cedule viz. níže:). Zajímalo by nás, jak by to jako kontrolovaly, no ale raději jsme neriskovaly a respektovaly to, co kdyby přece jen... :).

V Ubudu jsme jako první zavítaly do Monkey Forestu. Opice byly všude. Už před vstupem do lesa nás vítaly značky, ať si na ně dáváme pozor, a nechyběly ani cedule, jak se k opicím chovat. Raději jsme si schovaly všechny věci do batohu, jelikož jsme byly svědky toho, jak jedna opice strhla turistce igelitku plnou jídla.

 

Les byl nádherný, vedly skrz něj uličky a na každém kroku byly opice. Měly jsme z nich docela respekt a pohybovaly se kolem nich opatrně. Slečna před námi si vytáhla láhev s vodou a než se stihla napít, opice po ní skočila a láhev ji strhla. Po chvíli dokonce skočila opice i na Janču, no nebyla to žádná sranda, některé opice byly pěkně veliké a vypadaly nebezpečně.

Opice kradly, co se dalo, i z kapsy jedna vytáhla turistovi mapku areálu a začala si s ní hrát. Nicméně les byl nádherný a opic jsme si užily až až.

Vodopád, na který jsme měly narazit po cestě z opičího lesa, jsme sice nenašly, za to jsme objevily cestičku k rýžovým terasám. Procházka to byla dlouhá, vedla po hřebenech kopců, výhled byl úchvatný. Pod nimi byla přátelská kavárna a byl by přímo hřích nedát si tady kafe a vychutnat si tu balijskou atmosféru.

Poslední dny před odjezdem z Bali se naše zdravotní stavy jakž takž zlepšily a my mohly konečně vyrazit k dalším památkám. Balijské ulice jsou velmi úzké a frekventované, řídit motorku jsme si netroufly. U hlavní silnice, která byla od našeho ubytování nedaleko, postává spousta taxikářů, takže jsme šly do ulic vyjednávat. První dva se nechytli, ale třetího se nám podařilo docela dobře usmlouvat. 

První zastávka měly být rozlehlé rýžové terasy. Po cestě k nim nám náš řidič navrhl ještě jedno super místo k vidění - farma s kávovými plantážemi. Nic navíc nám účtovat nechtěl, takže jsme byly pro. Na podobné farmě jsme byly ve Vietnamu a tak jsme byly zvědavé, jestli se dozvíme něco nového.

U vchodu se nás ujal průvodce a hned nám začal vysvětlovat celý proces zpracování kávy. Ukázal nám kávovníky, Luwaka v kleci, který kávová zrna jí a pak kadí a následně proces čištění a pražení kávy. Na konci nás čekala ochutnávka zdarma. Dostaly jsme 16 skleniček, v polovině z nich byly ochucené čaje v druhé polovině ochucené kávy. Kávičky byla dobré, ale velmi mile nás překvapila chuť čajů, které byly fakt vynikající. Ještě musíme zmínit prostředí, kde se vše odehrávalo. Na fotce můžete vidět stromový domek, kde probíhaly ochutnávky, z celého areálu byl parádní výhled do okolních lesů.,.no prostě nádhera.

Pak už jsme vyrazily na rýžové terasy. Byly opravdu rozlehlé proti těm, co jsme viděly pár dní zpět. Proto tu bylo také hodně turistů. Ulice, ze které byl na terasy kouzelný výhled, byla plná stánků, které prodávaly všemožné suvenýry a snažily se nám prodat vše, co jen šlo. Do údolí jsme scházely po úzkých chodníčkách, které vedly zleva doprava celou strání, takže jsme měly možnost vidět rýžová pole ze všech stran. 

 

V údolí nás zastavila Balijka, která po nás chtěla „donation“ jinak nás dál nepustí. Na stolečku v budce měla postavenou dózu, kam lidé vhazují peníze, aby mohli projít dál k terasám. Mince, které jsme jí dávaly, jí ale nestačily, chtěla víc. Moc se nám to nelíbilo, ale nakonec jsme tedy „darovaly“ nějakou tu bankovku a pokračovaly dál. To jsme ale nečekaly, že ani ne o 50 metrů dál bude jiná chaloupka, kde chtějí další „donation“! To už jsme odmítly platit a spokojily se s výhledem, který byl i tak parádní. Po výšlapu zpět k hlavní silnici nám vyhládlo a podařilo se nám najít restauraci s vyhlídkou přímo do polí. Jaký jsme měly výhled, můžete vidět na fotce.

Budka, kde se vybíralo za vstup

Po obědě jsme šly najít našeho řidiče a vyrazily do posvátného hinduistického balijského vodního komplexu Pura Tirta Empul. Před vstupem do objektu pro nás byly připraveny šátky, které jsme si uvázaly kolem pasu, abychom měly zakrytou spodní část těla. To se týkalo i mužů. Po procházce v komplexu, jsme se dočkaly dalšího úboru, tentokrát koupacího. V chrámu se nachází svaté prameny, které slouží k očistě celého těla, a tak jsme si „plavky“ oblékly a vyrazily se kompletně očistit do studených pramenů.

Poslední večer se nám konečně podařilo být u balijského ceremoniálu. Ulicemi procházel průvod a my byly u toho. Hezké zakončení naší návštěvy na Bali. Zítra už odjíždíme na malé ostrůvky Gili Islands. A jak jsme si na nich užívaly? To se dozvíte v příštím článku...:)