S Bangkokem jsme se po pár dnech rozloučily a brzy ráno
jsme vyrazily na Koh Chang. Koh Chang je třetí největší ostrov Thajska. Nachází
se poblíž Kambodži a nabízí krásné pláže, můžete potkat volně žijící opice,
případně i slony. A na své si přijdou i milovníci hor. Přímo z pláže se
nabízejí krásné výhledy na blízké hory.
Cesta proběhla bez komplikací. Dokonce jsme v autobuse
dostaly malé občerstvení a vodu, což nás velmi mile překvapilo. Po asi 5
hodinách cesty autobusem jsme dorazily na autobusovou zastávku
v přístavním městě Trat. Z té nás dovezli taxíkem k přístavu, odkud
nás loď za necelou půl hodinku dopravila na ostrov. Zbývalo už jen se přesunout
do ubytování. Na ostrovech obecně přeprava často vychází trochu dráž, protože
nějaká hromadná doprava tam většinou moc nefunguje. Měly jsme ale informaci,
jaké taxi je nejlevnější, takže nás to vyšlo nakonec celkem dobře.
Byly jsme ubytované v bungalovech, kde jsme měly
dokonce i ledničku, takže se dalo ušetřit na jídle, protože jsme si mohly
nakoupit v supermarketu. Kromě minisupermarketů Seven/Eleven, které jsou
všude v Thajsku na každém rohu (a to doslova :)), jsme objevily ještě
Tesco a dokonce i Makro. Tentokrát to bylo poprvé, po několika měsících
cestování, kdy jsme zůstávaly na jednom místě déle než 5 dní. Na Koh Changu
jsme strávily asi 9 dní. Byla to taková dovolená – několik dnů jsme strávily
odpočíváním na pláži. Dva dny jsme měly půjčenou motorku a vyrazily jsme objet
ostrov. Na mapě jsme našly jednu skrytou pláž, ke které (údajně) není žádná
cesta, což pro nás byla samozřejmě výzva. Skrytá pláž, kde nikdo nebude? No,
tak tam se musíme dostat :)!
První den jsme přijely k večeru, takže jsme jen
obhlédly okolí a navečeřely se v blízkém stánku. Objednaly jsme si
klasiku. Nezklamala nás. Pad Thai s kuřecím masem nám moc chutnal. Nebyly
jsme úplně v centru ostrova, takže jsme to měly i za přijatelnou cenu.
Druhý den jsme se vydaly na pláž. Měly jsme jednu kousek od
ubytování – Pearl Beach, ale bohužel byla kamenitá. Chvilku jsme poležely na
trávě a pak jsme se vydaly na jednu z nejlepších pláží na ostrově – White
Sand Beach. Byla vzdálená asi 2 kilometry od našich bungalovů a cesta byla
pořád z kopce do kopce. Posledních pár stovek metrů jsme sešly ze silnice
a rozhodly se přejít přes (stále kamenitou) pláž. Když jsme dorazily k prvnímu
resortu, nenápadně jsme se položily na prázdná lehátka přímo na pláži. Popravně
řečeno, asi to moc nenápadné nebylo, protože ostřížím zrakům německých důchodců
jsme neunikly :). Pláž byla super, voda až překvapivě teplá a krásně průzračná.
Sezóna už pomalu končila, takže pláže byly (minimálně) poloprázdné, a my jsme
si užívaly odpočinku a nabíraly sílu na další výlet.
Další ráno jsme naskočily na motorku a vyrazily objevovat
krásy ostrova. Dnes bylo na programu jihozápadní pobřeží. Cesta byla pěkná,
provoz na ostrově je klidnější… takže už zbývala jen jedna věc, se kterou jsme
se musely vypořádat. Jezdí se na levé straně silnice. Zuzka ale stroj řídila
zkušeně, jen do menších uliček jsme občas vjely v protisměru. Janča zezadu
navigovala, ale i když měla mapu, sem tam nás nějaká odbočka překvapila. Každopádně
mířily jsme až „na konec“ ostrova. Lépe řečeno na konec cesty, odkud jsme se
měly dostat až na onu tajnou pláž. Překvapivě byl terén docela dost kopcovitý a
(jak jsme zjistily cestou) motorka nebyla nejsilnější. Z jiných přesunů na
motorce jsme byly zvyklé, že do kopce se předkloníme (jak jsme viděli u řidiče
tricyklu na Boholu) a tímto způsobem jsme dosud vyjely všechno. Takže pro nás
bylo trochu překvapení, když se nám motorka uprostřed jednoho kopce zastavila.
Dlouho se držela, ale jak začal tachometr ukazovat pod 20 km/h, bylo nám jasné,
že to nevyjedeme. Ale nevadí. Janča si udělala menší výšlap, přitom vyfotila krajinku,
a pokračovaly jsme dál, opět už obě na hřbetě našeho oře :).
I když nás na motorce ofukoval vítr, bylo nám celkem horko a
tak jsme zastavily na Lonely Beach, kde jsme se vykoupaly v krásném moři,
chvilku odpočinuly na lehátkách a vyrazily dál.
Na silnici už téměř nikdo nebyl, takže jsme ji měly skoro
celou pro sebe. Pak už se začala kvalita silnice trochu zhoršovat, přibližovaly
jsme se totiž k cestě, která na mapě byla jen čárkovaná a měla vést
k odlehlé Wai Chaek Beach. Dojely jsme k závoře. V chatičce
seděl pán, který chtěl 100 bahtů za osobu, aby nás pustil k resortu i
s motorkou, o ničem jiném nechtěl slyšet. Dotazy na cestu, která vede
k naší vysněné pláži, buď ignoroval, dělal, že neumí anglicky, anebo
ukazoval všemi možnými směry. Janča to šla prozkoumat za závoru, ale žádnou
cestu tam nenašla, takže se nám nechtělo dávat tolik peněz jen za zkoušku
resortu a rozhodly jsme se, že se k tajné pláži dostaneme jinudy. Našly
jsme, že by to mohlo jít druhou stranou ostrova, ale o tom až později :).
Tvrdohlavému Thajci jsme poděkovaly, zamávaly a vyrazily
směrem zpátky. A rozhodně jsme neudělaly špatně. Jedna z posledních pláží
na jihozápadním pobřeží je Bang Bao Beach. Jihozápad a jihovýchod ostrova není
propojen přímou silnicí (kdo se tam chce dostat, musí se objet celý ostrov),
takže v tomto zapadlém koutě ostrova skoro nikdo nebyl. Byl tam jen jeden
resort a my jsme si mohly vychutnat studené pití s výhledem z terasy
na úplně prázdnou pláž. Kromě milých majitelů a několika turistů jsme tam
potkaly ještě živého Garfielda :). Obtloustlá, zrzavá kočka s dlouhými
chlupy a vlastní houpací sítí :).
Cestou jsme potkávaly volně žijící opičky. Turisté
z nich mají radost, místní lidé ovšem už tolik ne. Všude jsou cedule, že
opice se nesmí krmit, a na jedné pláži jsme dokonce viděly, jak tam zaměstnanci
resortu opice „sestřelují“ prakem, aby se nebavily shazováním ořechů a větví na
hlavy návštěvníků :).
Cestou se nám naskytlo několik krásných vyhlídek, ale nejlepší
zážitek dne byl ještě před námi. Poslední zastávka byla naplánovaná na Kai
Bae Beach. Chtěly jsme se zde zdržet až do večera. Je to jedna
z nejhezčích pláží Koh Changu a navíc se na ní chodí koupat sloni. Říkaly
jsme si, že tam zajedeme, vykoupeme se a třeba budeme mít štěstí a uvidíme i
slony. Měly jsme ještě větší štěstí, než jsme čekaly. Přímo při příjezdu jsme
viděly slůňata přicházející po pláži. Akorát jsme zaparkovaly motorku a sloni
se svými „páníčky“ dorazily. Dokonce jsme si slony mohly i pohladit. Za chvilku
na ně už nastupovali lidé, co si koupili něco jako „půl hodinu se slony“, která
zahrnovala projížďku na hřbetu slona, který turistu doveze do moře, shazuje ho
ze hřbetu, vyhazuje na chobotu apod. Sloni jsou v Thajsku oblíbená atrakce
a spousta turistů je ochotná za půlhodinovou projížďku na slonovi dát slušný
balík peněz. Když se ale díváte pozorně, případně máte štěstí jako my, dá se
slony setkat i zadarmo. Jo, a taky si na ně máte dávat pozor na silnici :).
Dny na Koh Changu plynuly jako voda. Chodily jsme se koupat
na White Sand Beach a tak nějak jsme si i zvykly na to, že si lehneme na
prázdná lehátka u resortu. Říkaly jsme si, že to přece nebude nikomu vadit,
když jsou volně přístupná a je jich tam všude kolem dost prázdných. To jsme ale
byly na omylu. Od prvního dne nás měli „v merku“ němečtí důchodci. Zejména tedy
dvě důchodkyně. Jen ležení na lehátku je asi nebavilo a tak držely hlídky, aby
žádný darebák netropil u jejich resortu nepřístojnosti. Pochopitelně je velmi
popudilo, když jsme si tam ob den chodily lehnout a využívat „jejich prostoru“.
Naštěstí personálu to bylo celkem jedno, takže jejich pohledy říkající
„udělejte něco s těmi příživnicemi“ nechával zaměstnance resortu chladnými
:).
Na Koh Changu jsme také zažily oslavy thajského nového roku
– Songkranu. Pro Thajce je to velmi významný svátek a slaví ho opravdu všichni. Trvá několik dnů a slaví se tak, že se lidé
navzájem polévají/postříkávají/namáčejí (atd.) do vody, případně se pomazávají
pudrem, aby ze sebe odstranili všechny hříchy a do nového roku vcházeli
s čistým štítem. Nevyhne se tomu opravdu nikdo :). Nikdo nedělá rozdíly
mezi domorodci, turisty, dětmi či dospělými. Poléváni jsou všichni. Lidé
pohybující se pěšky, na motorce, v autě, záchranáři a ušetřeni nejsou ani
policisté ve službě. Kolem silnice stojí spoustu dětí i dospělých, kteří jsou
připraveni zamokřit (vodní zbraní, kbelíkem či jakoukoliv jinou nádobou) každou
živou bytost, která se mihne kolem. Několik dnů trvající vodní válka se koná v dubnu,
což je v Thajsku nejteplejší měsíc, a rozhodně je to super zážitek. Nám
pěkně zpříjemnila dvou kilometrovou chůzi po silnici :). Samozřejmě jsme
nezůstaly pozadu a vybavily jsme se lahvemi, kterými jsme také polévaly ostatní
– a tím jim přinášely štěstí do nového roku. Na motorku jsme se v těchto
dnech neodvážily, když jsme viděly, že ušetřen není vůbec nikdo. Takže další
výlet jsme odložily až po konci oslav. Jestli jsme nakonec dojely na tajnou
pláž a jak se nám líbilo v druhém největším městě v Thajsku, se
dozvíte v příštím článku :).
Žádné komentáře:
Okomentovat