V předchozím článku jsme vyprávěly o ostrově Koh Chang,
kde jsme zůstaly déle než týden. Nyní se s námi můžete vypravit na druhou
stranu tohoto ostrova a pak se společně přesuneme na sever Thajska – do velmi
horkého Chiang Mai.
Oslavy thajského nového roku nám zpříjemňovaly cestu po
rozpálené silnici. Snad každý den bylo minimálně 30°C, takže osvěžující sprška
přišla vhod. Po třech dnech už se z ulic začaly vytrácet veškeré obrovské
nádoby na vodu, jen sem tam občas projelo auto, ze kterého pár posledních
nadšenců stříkalo vodu. To už nastal čas na další výlet. Mezitím jsme ještě
byly znovu u doktora, protože Zuzku pořád zlobil žaludek.
Na výlet jsme vyrazily dopoledne, abychom měly dostatek
času. Přece jenom musíme najít skrytou pláž, porozhlédnout se po okolí, možná
navštívit i vodopád a nachytat cestou nějaký bronz :). První zastávka byla na
dlouhém molu, kde byl výhled směrem k městu Trat, odkud jsme přijely.
K výhledu zapózovala i naše krásná motorka.
Silnice byly prázdné, celkem široké a pěkně udržované.
Svištěly jsme si pěkně a cesta utíkala. Projížděly jsme menšími městečky,
míjely jsme chrámy a zajely jsme i na naučnou stezku. Naučná stezka pro nás až
tak nebyla, protože vše bylo jen v thajštině, která je pro nás díky svým
znakům nejenom nesrozumitelná, ale i nečitelná. Ničemu to ale nevadilo. Bylo
krásně, prošly jsme se „nad korunami“ stromů (stromky byly spíš keře, vysoké
něco přes metr) a trochu si odpočinuly od motorky.
Pak už jsme pokračovaly v cestě. Silnice se začala
zužovat a odbočka, které nás měla dovést k pláži Wai Cheack Beach vedla do
strmého kopce. Z pěkné silnice jsme vjely na úzkou lesní cestu, která byla
ještě pořádné rozbitá. Završili to potulní psi, kteří kolem nás začali pobíhat.
Konec kopce v nedohlednu a stále jedna zatáčka za druhou. Rozhodly jsme se
radši zaparkovat stroj na kraj cesty a vyrazily jsme pěšky. Podle mapy nás
čekala přibližně půlhodina chůze. Aspoň si trošku zacvičíme, říkaly jsme si.
Vyškrábaly jsme se na kopec, ze kterého jsme za chvilku zase slézaly, a už jsme
odbočovaly do džungle. Menší cesta se vnořila mezi stromy a dostaly jsme se do
komářího doupěte. Poslední úsek cesty byl sice po rovince, ale nedalo se
zastavit. Pokud jsme se zastavily, usedlo na nás asi tak 10 komárů najednou.
Naší krve si užívali i za chůze, ale když jsme se jen na vteřinku zastavily,
začaly přímo komáří hody. Naštěstí jsme už za chvilku byly na pláži. Byly jsme
překvapené, protože od ní zrovna odjížděl někdo na motorce. Cože, to vážně jel
takovou cestou? Naštěstí ale odjížděl, takže pláž jsme měly skutečně samy pro
sebe :).
 |
| Tajná pláž - Wai Cheack Beach |
Pláž jsme si užívaly, až jsme skoro zapomněly, že nás čeká
ještě cesta domu. Skrz džungli plnou komárů. Přibylo nám pár desítek štípanců,
se smrtí v očích jsme se v šíleném vedru vyšplhaly zase na kopec a
naštěstí pod kopcem na nás už čekal skútr. A se západem slunce jsme vyrazily k našemu
bungalovu. Parádní den jsme zakončily kuřecím kebabem ze stánku, takže jsme
měly aspoň trochu změnu v jídelníčku.
Na Koh Changu jsme ještě párkrát šly pozlobit „pobřežní
hlídku“ do našeho oblíbeného resortu na White Sand Beach a už byl čas se
posunout dál. Čekala nás celodenní cesta. Nejprve zpět do Bangkoku, odkud jsme
se letadlem přesunuly na sever Thajska, do města Chiang Mai.
V Chiang Mai by mělo být podle předpovědi pořádné
teplo. Asi 37°C ve stínu, kterého ale moc nebylo. Slunce většinu dne pálilo. Bylo
vážně takové horko, že se přes den skoro nic nedalo dělat. První večer jsme
vyrazily na noční safari. V 6 večer nás vyzvedli u hotelu, projížděli jsme
městem a během půlhodiny nás řidič vysadil u ZOO. Šel s námi i dovnitř a
vše nám domluvil, ukázal cestu a celkově to šlo jako po másle. Nejdříve jsme
viděly show, kde se proháněla různá zvířata. Kromě (pro nás) běžných zvířat,
jako jsou např. vydry, jsme měly možnost vidět, jak rychle bílý tygr šplhá po
stromě, jak lev loví svou kořist, zbytky po něm dojídá hyena... Než show
skončila, tak už se setmělo a mohly jsme vyrazit na noční safari. Nastoupily
jsme do vláčku a projížděly jsme skrz výběhy se zebrami, žirafami, losy, daňky…
Dokonce jsme mohly nějaká zvířata i nakrmit z ruky. Koupily jsme si
mističku s ovocem a díky tomu žirafy neváhaly přijít blíž a nechaly se
nakrmit. Bohužel světelné podmínky nebyly moc dobré, takže moc fotek nemáme,
ale rozhodně to stálo za to.
V Chiang Mai, kde bohužel není žádné moře, jsme se byly
alespoň ochladit ve venkovním bazénu. Místní jsou asi na taková vedra už zvyklí
a je tomu přizpůsoben i životní styl. Hodně aktivit se děje až večer či
v noci. Kousek od hotelu jsme měly slavný Night Bazaar, což je prodejní
plocha se spoustou stánků, které se otvírají až s přicházejícím večerem.
Prodává se tam oblečení, jídlo, můžete si užít i masáž anebo vychutnat koktejl.
Když jsme se vydaly na cestu k venkovnímu bazénu,
narazily jsme na taxikáře, který nám za slušný peníz slíbil projížďku městem. Odmítaly
jsme, protože jsme chtěly jet na koupák, ale vysvětloval nám, že bazén, kam
chceme jít, zrovna opravují a že on nám udělá prohlídku městem a pak nás vezme
na bazén, který je zadarmo. Úplně jsme mu nevěřily, že bazén je skutečně zavřený,
ale přesto jsme se na projížďku nechaly nalákat. Vozil nás po místních
výrobnách hedvábí, nádobí, šperků apod. První dvě možná tři výrobny spojené
s obchůdkem, byly zajímavé. Viděly jsme drahé kabelky a boty z (samozřejmě
že pravé) krokodýlí kůže, ručně dělané nástěnné koberce, drahé, ze dřeva
vyřezávané figurky, apod. Sice nás nikde nic nenutili kupovat, ale ani tak se
nám moc nelíbilo chodit od jedné prodejny k druhé.
 |
| Příprava hedvábní nitky |
 |
| Stroj na výrobu hedvábné látky |
 |
| Krokodýlí kůže |
 |
| Malí vycpaní krokodýli |
 |
| Nástěnný koberec |
Když už nás takhle vezl snad k páté prodejně, řekly
jsme mu, že už bychom radši na památky. Dozvěděly jsme se, že tím, že on nás
zaveze k prodejně, dostane na kartičku razítka, za které dostane zadarmo
benzín. Takže naše „výhodná“ cena byla vykoupena dvou hodinovým objížděním
města. Když už skončila obhlídka manufaktury, dovezl nás k jednomu chrámu,
objel s námi kolem dokola městskou hradbu, kde nám každou chvilku
oznamoval, že to je „city wall“. A jaké překvapení nás čekalo na konci
vyjížďky? Věřte, nebo ne, jeho kamarád mu řekl, že náš koupák už je asi
otevřený! Nakonec nás tedy k bazénu dovezl… a jak to tak většinou máme,
když už se dostaneme po celém dnu někam na koupání, tak se zatáhne :).
V Chiang Mai jsme také vyrazily na výlet na motorce. Cílem
byl jeden z nejslavnějších chrámů v celém Thajsku – Wat Doi Suthep.
Tento slavný chrám se tyčí nad městem a často se na něj pořádají výlety se
sledováním východu slunce. My jsme vyrazily během dopoledne, takže východ
slunce jsme nestihly, ale i tak se nám líbilo.
Přímo k chrámu vede spoustu schodů, na kterých sedí
žebrající děti. Po zdolání schodů nás oslnila zlatá střecha. Vyzuly jsme si
boty, navlékly si dlouhé nohavice a vyrazily jsme směrem do davu. Známé památky
si takto vybírají svou daň. Člověk se pak musí prodírat mezi turisty. Návštěvu
jsme zakončily výhledem „na město“. Viděly jsme ale jen letiště, které bylo
kousek pod vyhlídkou a jinak bylo celé město zahaleno ve smogu.
Na závěr připojujeme jednu zajímavost, které si při návštěvě
Thajska nejde nevšimnout. Thajsko je politickým uspořádáním království a král
je zde velmi významná osobnost, čemuž nasvědčují časté „oltáře“ s fotkou současného
anebo předchozího krále. Nedávno zesnulý (říjen 2016) král Phúmipchon Adundéta (jako král převzal jméno Bhumibol
Adulyadej), byl mezi lidmi velmi
oblíbený. Jeho památku (fotku s černými a bílými stuhami, oltářek apod.) tak můžete
potkat skoro všude. U Bangkoku má dokonce i billboard.
Žádné komentáře:
Okomentovat